Antonín Bartoníček - cyklo Bartoníček výhradní zastoupení, oficiální dovozce značek: Marzocchi, Formula, MXM, OKBaby, Airbone, Vittoria, Sigma, IXS
CZK CENY CZK
EUR CENY EUR
PŘIHLÁŠENÍ
0
0 Kč
Bartoníček
CZK CENY CZK
EUR CENY EUR
0
0 Kč

CYKLO DÍLY

| | | | | | |

Nová registrace

ANTONÍN BARTONÍČEK

Narozen: 20. února 1949
Stav: rozvedený, děti Michala (23), Adam (18)
Sportovní kariéra: Slávia Karlovy Vary, RH Plzeň, SKP Plzeň, v letech 1978 - 1990 trenér SKP Plzeň a státní reprezentace.
Úspěchy: mistr republiky v závodě družstev na 100 km (1973 a 1977), druhý na MR v silničním závodě jednotlivců (1976), vítěz závodů Okolo Slovenska 1972, šestkrát první v etapách Závodu míru, vítěz v etapách Okolo Slovenska, Kolem Skotska. Kolem Anglie, Kolem Bulharska.


Těch etap na Závodě míru vyhrál Antonín Bartoníček šest, pak se stal úspěšným trenérem a dnes je podnikatelem.
Jak sám tvrdí, nikdy nepočítal, v kolika závodech v životě byl vlastně první.

Nezářil totiž jen na "svém" nejslavnějším závodě - na Závodě míru - ale silničářský svět o něm věděl i díky startům na závodech Kolem Anglie, Kolem Skotska, Okolo Slovenska či Kolem Bulharska. Tam všude protínal cílové pásky jako první.

Za to, že se na celý život upsal cyklistice, mohl z počátku hlavně Závod míru. Když na současném trhu uvidíte na pultech například odpružené vidlice Matzocchi, přilby Cratoni nebo italské tretry Vittoria, pak vězte, že je za nimi právě Antonín Bartoníček - dvojnásobný mistr republiky v silničním závodě družstev na 100 km, který v Karlových Varech bydlel hned vedle stadiónu na němž končívaly etapy Závodu míru.

Protože byl dobrý, objevil se v roce 1968 jako devatenáctiletý v elitní plzeňské Rudé hvězdě. Jako partneři byli takoví borci jako Jiří Háva, Karel Sever, Jiří Prchal, Petr Hladík, Aleš Svoboda či Jindřich Marek." To byla spolu s brněnskou Duklou absolutní Československá špička, v jejímž čele stál Jan Kubr", vzpomíná. Netrvalo dlouho a legendární trenér Kamil Haťapka si ho vybral do reprezentace." V roce 1970 jsem staroval na závodě Kolem Mexika, ale Varšavu jsem o rok později nejel, protože jsem si při nominačních závodech v Klášterci nad Ohří zlomil klíční kost." Na startu svého oblíbeného závodu se tak objevil až v roce 1972.

Československé partě tehdy z auta velel Kamil Haťapka, na silnicích šéfoval Miloš Hrazdíra. Jestliže Závod míru tenkrát nezačal příliš šťastně, protože hned v první etapě si Rudolf Labus zlomil klíční kost, pak varšavský cíl znamenal triumf: Moravec se po Veselém a Smolíkovi stal třetím Čechem, který v té době největší amatérský závod světa vyhrál. V cíli se pak podělili o novoučký Fiat 125 P. Pro Bartoníčka to byla šťastná" Varšava" i z jiného hlediska."V etapě do Gery jsem skončil třetí, a bylo to poprvé co jsem byl na bedně. Hned druhý den jsem pak vyhrál u nás doma v Karlových Varech. Byl to pro mě v tu chvíli největší sportovní zážitek, a když o tom skoro po třiceti letech přemýšlím, tak si myslím, že na tom nemám moc co měnit."Odměnou za vítězství v oné strašlivé májové zimě, která v ten den zlomila i takovou hvězdu, jako byl Ryszard Szurkowski, mu byla koupel ve zlaté vaně v karlovarských Císařských lázní. "Brežněv císař Haitle Sallasie - a Bartoníček", směje se dnes.

V Závodě míru se v koncovkách etap stal pojmem. Tehdy se většinou dojíždělo na škvárových oválech stadiónů, a o pády proto nebyla nouze. Nejprve spolupracoval s Pavlem Doležalem, pak s Kamilem Haťapkou a nakonec vedl reprezentaci sám."Doležal mi dal nesmírně mnoho po metodické stránce. Byl s doktorem Plachetkou průkopníkem v zavádění vědecko-lékařských metod do cyklistiky. Haťapka mne učil jak si v zahraničí říct o sponzorský materiál."

Bartoníček měl štěstí i na skvělou cyklistickou partu: v reprezentaci tehdy jezdil Regec a také Kreuziger. Toman, Štyks, které vedl i jako klubový trenér v Plzni." Luďkovi Štyksovi rozhodčí ve Villachu skandálně upřeli šesté místo, a byď dojel ve vedoucí skupině, ani se neocitl ve výsledcích. A Jožka Regec skončil desátý, což je dodnes nedoceněný úspěch," vzpomíná a vybavuje si i další moment z mistrovství světa ve Villachu." Před šampionátem se rozjel závod Okolo Slovenska a mladíček Svorada v něm vyhrál dvě etapy. Když jsem dělal nominaci na mistrovství, navrhl jsem čtyři starší jezdce a dvě naděje - byli to Lipták a právě Svorada.

K tomu, aby se v posledních stovkách metrů před cílem, v mé mlýnici dobře organizovaných "kružítek" z tehdejšího NDR, chytrých Poláků a dravých Sovětů orientoval, musel se naučit rychle a správně reagovat. Hodilo se mu to i posléze, když byl ve zlomových devadesátých letech postaven před zásadní rozhodnutí" měl jsem za sebou pětadvacet odsloužených let u policie a mohl jsem odejít do výslužby, místo toho jsem se vydal na cestu obchodu - tedy na cestu velkého dobrodružství." Hodnotí svoje rozhodnutí z roku 1990, kdy mu bylo čtyřicet jedna let." Kdybych se měl dneska znovu rozhodovat, udělal bych to zas jen s dnešními zkušenostmi." Když začínal, pomohl mu kapitálově jeden partner z Německa, který chtěl v Čechách prodávat elektroniku." Dělili jsme se půl na půl, pak jsem se na výstavě v Kolíně nad Rýnem dostal k firmě Mesingschieger, která se zabývala obchodem s koly a náhradními díly. Nazvali ho, nechtěli peníze napřed a přesto mu poskytli zboží v hodnotě pro něj tehdy závratné." Byly to díly za 800 marek. Třásli se mi ruce, jestli to prodám, ale ty věci tenkrát zmizely hned.

Dnes zkušený obchodník říká, že byl první, kdo na český trh uvedl kola Anien. Začínal s nákupem za 800 marek, ale časem se vyšplhal na 350 000 marek, za které pro české cyklisty nakoupil žádané a stále ještě nedostatkové zboží." Byla to zvláštní doba: V mnoha státních továrnách se radili, zda vůbec mohou prodat zboží soukromníkovi. Lidi ve čtyři hodiny ráno čekali na Favority. Přivezl jsem jich Z Esky vagón a za chvíli byly pryč." S trochou nostalgie vzpomíná na dobu, kdy dováže těžké rámy a první computery, které se ihned prodaly, a také na svůj první opravdový obchodní úspěch." Bylo to hned v roce 1990, když jsem v plzeňském obchodním centru Atom otevřel prodejnu kol." Sliboval si tehdy, až udělá první obratový milion, přestane s obchodem." Dokázal jsem to za dva měsíce. Usoudil jsem, že je to oblast, v níž se dá slušně podnikat a uspět." Současně s maloobchodní činností se začal věnovat i velkoobchodu a zboží dodával prakticky do celé republiky. V polovině 90 let začal se změnou filozofie firmy. Ustoupil od dovozové "gigantománie" a zaměřil se na vybrané značky. Začal dovážet odpružené vidlice Marzocchi, přilby Cratoni, tretry Vittoria, řízení Saico, blatníky San Giorgio, zámky Luma, ale i slovenské osičky Kinex z Bytče či dráty z Hvězdonic. Asi nejvíce ho proslavily vidlice Marzocchi." S těmi to při tom byla náhoda: jeden přítel, který mne vzal do Itálie se ptal, co vím o odpružených vidlicích. Přivezl jsem jich tenkrát deset, a když jsem je kupoval, třásli se mi ruce. Stály totiž mezi 150 až 200 markami a tady je nikdo neznal. Ale na odbyt šly dobře. V současnosti jich dodávám stokrát víc než v době, kdy jsem s nimi začínal." Jako cyklista do koncovky musel mít odvahu a cit pro to nejsprávnější rozhodnutí. V obchodě to platilo obdobně. Vybíral si artikl, který bezesporu patří ke světové špičce. U některých značek riskoval, ale většinou jim zůstával věrný. Snažím se spolupracovat s evropskými výrobci - v tom vidím budoucnost obchodu. Tvrdí dnes. V současnosti má v registru přes 1000 položek, spolupracuje s dvanácti pracovníky a v Plzni má i dva obchody." Začínal jsem s miliónem korun, teď jsem měl tři roky za sebou roční obrat o mnoho desítek miliónů větší." Sám ale tvrdí, že se mu příčí stále jen zvyšovat obrat a prodej." To nevím, kam by to v budoucnu směřovalo. Filozofii svého obchodování jsem postavil na kvalitě a na vztazích podobných rodinným."

Antonín Bartoníček si nemůže naříkat na nedostatek práce, ale přesto prohlašuje, že nesnáší podnikatele, kteří se drží za hlavu a lamentují, že je rodina nezná a že už roky neměli dovolenou." To přece není ani o obchodě ani o životě." Svěřuje se podnikatel, ale duší stále cyklista, který v Československu svými šesti etapovými vítězstvími proslavil Závod míru, a o jehož osudu se dá skutečně hovořit, jako o životě na pedálech.

Převzato z časopisu Peleton 5/2000
Autor článku: Robert Bakalář

bartonicek1  bartonicek2  bartonicek3  bartonicek4